Farní den 2012 podpořil kostel
Už ani nevím, komu se ten nápad s pozváním Břeclavanu zrodil v hlavě, ale šli jsme jej bez otálení proměnit ve skutek. Libor s Luckou byli zrovna na návštěvě u rodičů a na naše pozvání ochotně kývli. Původně toto vystoupení mělo být poděkování všem, kteří přispěli do veřejné sbírky na opravu střechy kostela. Přitom jsme si řekli, že když se podaří vybrat ještě nějaké další peníze, které nám pořád ještě schází, bude to dobré...
Ale když přišli s lákavou nabídkou na bezplatné vystoupení v Bořeticích také šermíři z Prahy, kteří sem jezdí za vínem, začali jsme přemýšlet o bohatším programu. Je to docela fuška, pořád něco nového vymýšlet, a tak jsme postupně přizvali ke spolupráci všechny farníky. A byl z toho farní den. Vlastně jen odpoledne, protože oficiální program začínal až v 17 hodin. Ale, kdo to zná, ví, že příprava začíná několik měsíců předem a čím víc se blíží datum D a hodina H, tím je příprava intenzivnější.
Jsem moc ráda, že se zapojili prarodiče a rodiče spolu se svými dětmi, prostě všechny generace. 7. červenec je na samém začátku prázdnin a i když se děti na prázdniny velice těší, obvykle se ze začátku dost nudí. Udělat něco pro ně byla proto samozřejmost. Maminky hned na prvním setkání na faře vymyslely rovnou 16 různých her. Nakonec z toho byl pestrobarevný mumraj, kdy po celém sóle plnili úkoly nejen malí špunti, ale i -náctiletí, -cetiletí a možná by se našel i nějaký -sátiletý. Ráda bych zmínila konkrétně aspoň paní Pazderkovou, která úspěšně splnila 17. disciplínu vymyšlenou pohotově panem Grégrem, když mu na kameru zazpívala krásnou písničku.
Neví se, jestli soutěžil pan starosta, ale pana faráře zachytila ruka pozorného fotografa právě v okamžiku, kdy se procházel po sóle na chůdách. Věřím, že se všichni přítomní v tom krásném letním odpoledni dobře bavili. Šermíři nejen udatně bojovali, ale na úvod seznámili zvědavé obecenstvo například s výzbrojí, se způsobem odívání nebo i s bývalým osídlením našich území Kelty. K naší lítosti museli své ozbrojené vystoupení zkrátit poté, co si jeden z nich při pádu vykloubil rameno. Po zápase, přestože by si potřebovali oddechnout, nemohla být o pauze ani řeč. Děti se na ně totiž sesypaly s nejrůznějšími dotazy, ale hlavně si jich většina chtěla vyzkoušet, co takový meč nebo štít vydrží. Oba šermíři Tomášové jim byli ochotně k dispozici ještě dlouho po zápase.
Břeclavan nám večer v sále kulturního domu předvedl následující skladby: zpěv: V tem širokém poli (Zuzka), Chovala mňa moja mamka (Martin), Na horách, na dolách - Japonské zahrady (Jílek), Ten súsedú syn (Zuzka), Ej, zabili, zabili - V širém poli leščina - Štydyry (Jílek) a tanec: Hody nové, Husárský verbuňk, Východ a Kopanice. Klobouk dolů před jejich hudebním a pěveckým provedením i temperamentem tanečníků. Ženy, které u nás oblékají děvčata, se svěřily, že byly u vytržení také z jejich superrychlého převlékání krojů.
Za vaše vystoupení, milý Břeclavane, díky, díky, díky. Poděkování patří i všem dárcům a pak těm, kteří přece jen víc pracovali, než si užívali zábavy. Byli jste všichni úžasní!
Marie Michalová